Říjen 2015

Seznamte se s týmem projektu X!

20. října 2015 v 16:03
  • Jelikož má Starli málo času. S jejím slovením jsem zde abych sepsala hlavní postavy neboli tým projektu X.
  • Po pár dnech tenhle uvodní text smažu /aby to vypadalo profesionalně o,o/

Willow

Jméno: Willow
Věk: 145 cyklů (to je asi 50 let, v lidských však asi 20)
Národnost: Strážce
Vzhled: Willow je vysoká asi 170 cm. Nosí středně dlouhé, rovné a často rozcuchané hnědé vlasy, ve kterých má pár modrých melírů. Jako Strážce se nerada vzdává svého hnědého kabátu a bílých volných šatů, takže vypadá téměř pořád stejně. Vzhledem k tomu, že se Strážci se dožívají velmi dlouhého věku a čas je pro ni víceméně relativní, nemá nějaké rychlé změny v oblasti oblékání zapotřebí.
Povaha: Její povaha, způsob jednání i myšlení se velmi změnily oním atentátem, kdy byla vyhlazena celá její civilizace. V té době se totiž ještě z nedospělé dívky stala žena (ano, padesát let je v jejich vnímání času stále velmi málo) a za malou chvíli se musela vyrovnat se zrátou, se kterou se mnoho lidí nedokáže vyrovnat celý život.
Pozemšťanům se její povaha může zdát poněkud chladná, navenek zdánlivě neprojevuje emoce, snad jen smích, vztek a smutek by na ní každý poznal.
Není to však tím, že by taková skutečně byla. V jádru je vlastně celkem náladová a výbušná, ale Strážci byli učeni tomu, aby emoce vnímali jinak. Vzhledem k jejich velmi dlouhému životu totiž jejich emoce časem stejně zvadnou.
Každý počítá s tím, že během staletí projdou tolika zkouškami, že nakonci by z nich zbyli jen smutné trosky. Postupně se tudíž naučili své emoce ovládat, vnímat a projevovat daleko odlišněji, než tomu je u jiných ras. Berou je jako osobní signály, jako svědomí, se kterým by se nikdo jiný neměl zahazovat. Sami se je však snaží vnímat velmi intenzivně, aby při svých často složitých rozhodováních neudělali chybu. Kromě toho, že věří v chladnou logiku totiž do hloubky vnímají i jisté prastaré zákony etiky, které se však dnešním lidem mohou zdát směšné, či nesmyslné.
Je tedy jasné, že pro normální lidi je trochu podivín a nejprve není lehké s ní vyjít, nakonec si však stejně všichni musí zvyknout- je totiž poměrně tvrdohlavá a nerada přiznává své chyby.
Cholerik/melancholik/flegmatik/sangvinik: melancholik
Historie: Narodila se v průměrné rodině mezi ostatní Strážce. Vyrůstala na vesnici s rodinou a se svou mladší sestrou. Ve škole patřila k průměru, nebyla jednou z nejchytřejších, nedařilo se jí však ani nějak špatně. Vzhledem k tomu, že na planetě Strážců byl mezi městem a vesnicí velký rozdíl, poprvé se do jiné dimenze dostala až ve svém 120 cyklu. Tehdy také získala oprávnění létat s vesmírnou lodí s interdimenzionálním potrálem. Po svých rodičích zdědila místo na základně, kam však díky náhlé havárii ani nestihla nastoupit.
Z čehož plyne, že sice stihla vystudovat akademii a získala diplom, ale kromě krátké praxe jako strážce nikdy nepracovala.
Její historie tak není vůbec zajímavá (tedy alespoň ona si to myslí- za jediné zajímavé žážitky považuje chvíle strávené se svou sestrou).
Zajímavosti: Děti strážců se většinou pojmenovávají po různých věcech. Nepotřebují přijmení, protože v celém vesmíru jich žila asi jedna miliarda. Rodiče Willow si vybrali strom, který našli při jedné ze svých cest. Díky tomu se Willow ze všech možných kombinací písmen z milionů vesmírů jmenuje právě po pozemské vrbě.
Picture and Willow belongs to Starligtee (starligtee.blog.cz)

Charlie V. Parker

Jméno: Charlie V. Parker
Datum narození (věk): 16-20
Národnost/ bydliště: USA
Vzhled : hnedé dlhé a takmer rovné vlasy, veľké modré oči, veľmi bledá pleť, štíhla atletická postava, teda prednosťami nejak príliš neoplýva, meria asi 178 cm
Povaha : je dosť sarkastická, ale priateľská, náladová, viac menej paranoidná, bláznivá a nikdy neskrýva svoje nadšenie.

Cholerik/melancholik/flegmatik/sangvinik: sangvinik, trochu cholerik
Historie :
Je to obyčajné dievča pochádzajúce z reality, má celkom nudný obyčajný život. Je veľmi živá, priateľská, lenže tvrdohlavá a nemá problém povedať čo si myslí, má sarkastický zmysel pre humor a občas dokáže byť veľmi otravná. Je dosť obetavá a má obrovské zapálenie, pokiaľ niečo chce bude sa o to snažiť aj keď vie že nemá šancu to dostať aj to je asi jeden z faktorov prečo sa stala strážkyňou. Je dosť rýchla a má dobrý reflex. Je trochu nešikovná, ale len v bežnom živote, napr. u nej nie je zvláštnosť keď zhodí pohár, rozleje vodu, šmikne sa a spadne a pod. Strážkyňou sa stala keď mala 16 rokov, väčšinou ale bude vystupovať ako 18 ročná. Meria okolo 178 cm, je štíhla, má atletickú postavu, malé prednosti. Čo sa týka tváre má veľké modré oči, veľké pery, špicatý nos a dlhé hnedé husté vlasy.Celkovo má dosť bledú pleť. Pokiaľ ju ľudia nikdy nestretli podľa mena vyhodnotia že ide o chalana. Je považovaná za dosť peknú a určite vyzerá staršie ako na obrázku.
Důvod, proč je v týmu/ její názor na věc: (ne)šťastná náhoda, proste sa dosť často objavovala na miestach bez tušenia na ktorých nemala čo robiť
Zajímavosti/ostatní/co se jinam nevešlo: Je nešikovná a ľudia ju neberú vážne, rada ostatným dokazuje že má naviac aj pokiaľ si tým vo vnútri neni istá, dokáže sa neskutočne strápniť svojimi "spontánnymi nápadmi", nemá rada šunku.
Picture and Charlie V. Parker belongs to Dee (riv3r.blog.cz)

Christoph

Jméno: Christoph
Věk: +- 20 let
Národnost: Britská
Vzhled: Je vysoké štíhlé postavy, má světle zelené oči a pleť celkem bledou, jen lehce opálenou. Světle hnědé vlasy má dlouhé po lopatky, ale váže si je do culíku, aby se mu nepletli. Ne že by je musel mít nutně dlouhé, ale je líný si je stříhat a dokud mu vážně nepřekáží, nechává je růst. Obvykle si na sebe vezme první co najde ve skříni, takže nemá žádný daný styl, ale nejčastěji ho můžete vidět v košili, vestě a tmavě hnědých kalhotech nebo v pouhém tričku a džínách.

O něm: Vyrůstal v malém průmyslovém městě ve Velké Británii a už od mala se zajímal o různé přístroje, hlavně ty staré. Jeho dědeček byl opravovač hodin a jeho otec mechanik, od nich okoukal všechno co potřeboval k vlastnímu bádání. I když je už moderní doba, vždy radši do všeho zapojuje staré věci. Na co digitální hodinky, když si může opravit staré hodinky co našel ve skříni? Proto má taky obrovskou sbírku starých koleček, šroubků a různého dalšího náčiní.
Povahou to je velmi přátelský, ale také svým způsobem nesnesitelný člověk. Velmi rád provokuje a dělá jako by ho nic nezajímalo, ale jak ho něco nadchne, nebojí se to ukázat a je zvědavý jako malé dítě. Ke všemu má vždy nějakou poznámku a jen málokdy mu dojdou slova. Nikdy nechce být vůdce, protože se má za toho v pozadí. Jak byste mu dali do rukou nějaké mapy a řekli ať něco naplánuje místo vůdce, byl by v koncích. Nerad poslouchá rozkazy, tedy pokud mu jsou velmi zpříma nakázány.
Jinak to je jak říkám, vcelku přátelský člověk.

Má rád: Miluje lékořici, když říkám miluje, myslím tím miluje. Neuběhne den kdy by neměl alespoň kousek u sebe. Za den dokáže spořádat až nezdravé množství. Jinak má rád také mechaniku a staré věci.
Cholerik/melancholik/flegmatik/sangvinik: Sangvinik
Picture and Christoph belongs to Niky (bilymustang.blog.cz)

Jahzara Luqueba

Jméno: Jahzara Luqueba (jah-zar-ah)
- znamená "obdařená princezna" jméno původem z Etiopie

Datum narození : 26 let ( 27.Dubna )
Národnost/ bydliště: Rijád - Saudská Arábie, Afričanka

Vzhled : Jahzara se narodila v Saudské Arábii avšak její matka i otec jsou původem z Východní Afriky. To i vysvětluje její vzhled. Jahzara má tmavší pleť karamelového odstínu.
Jinak si na ní ihned všimnete že má trochu plnější tvary a ikdyž se snažila hodněkrát zhubnout, nepodařilo se. Aneb nikdy neodolá hlasu plné ledničky (Nenažranec jeden). Je těžké ji vidět do obličeje jelikož tam furt padají její dlouhé kudrnaté havranní vlasy. Často si je snaží zavázat do culíku ale je těžké takovouto hřívu jen tak skrotit.
Když si nebudete všímat vlasů tak vás určitě zaujmou větší kaštanové oči a rty které zdělila po svích předcích.
Jinak by se dala považovat za normálně vypadající dívku, která ráda sportuje.
V Arábii nosila tradiční ženský oděv hidžáb . Jakmile ale opustila rodinu a dostala se do týmu, začala hledat svůj styl oblekání takže momentálně skouší všechno co se jí dostane pod ruku.
Povaha:
Jahzara byla už od mala ten typ který nikdy nezavřel pusu. Ráda lidi poučuje a ukazuje jim že má pravdu a pokud ji budete mít vy tak vám neuvěří.
Nemá ráda když moc vylézá z davu avšak mezi Araby to ani jinak být nemuže.
Jentak ji něco nerozhodí ale když se naštve je to nadlouho, už od mala ji vždycky bavila akce a střílečky či boje na život a na smrt by nepohrdla kdyby byla příležitost.
Jinak je ale Jahzara spolehlivá a věrná dívka takže je někdy blbý nápad ji jen tak odkopnout.
A nezapomenout že Jahzara si všechno pamatuje dlouho takže není dobré ji vyvést z nálady.

Cholerik/melancholik/flegmatik/sangvinik: flegmatik s občasným zábleskem cholerika

Historie :
Jahzara se narodila v Rijádu hlavním městě Saudské Arábie. Už od mala bylo jasný že tohle dítě jednou zvládne velké věci a taky že ano.
Vždy ji zajimala technika a už od mala stavila ruzne roboty a mechanismy. Otec ji v tom podporoval ovšem matka z toho moc nadšená nebyla. Začala chodit na základní školu kde začalo i její učení o Islámu. Avšak na střední se cosi v ní zlomilo a víra v boha zmizela. Možná to bylo technikou a vědou které ji velice očarovali anebo její povahou. Rodina to brala jako zradu a po vystudování vysoké ji nechali roztáhnout křídla a vyletět z hnízda.
Když se její vynálezy začali proslavovat, dozvěděla se o ní organizace chtějící zničit časoprostorové anomálie.
Po několika sezeních byla schválena a přijatá do týmu.
Jakožto mechanik,voják či pilot.

Důvod, proč je v týmu/ její (jeho) názor na věc:
Nevěřila v paranormální jevy avšak potom co se jí tato aliance ozvala začala opět hledat víru která by jí seděla jelikož si uvědomila že v těch nejtěžších chvílích je právě bůh a víra v něco, to co ji muže držet na nohou.
Na druhou stranu se chce pojistit že pokud nepomuže bůh tak to bude ona a udělá všechno pro to aby dokončila co slíbila. Navíc by to mohlo být nevídané dobrodružství.


Zajímavosti/ostatní/co se jinam nevešlo:
Omluvte prosím její zvědavost ale tolik věcí ji bylo skryto a až teď odhaleno.


  • Dobrá to jsou zatím všechny postavy (až Mico přidá na blog tu svou, dám ji sem :)).
  • Jinak myslím že by se hodilo aby všechny postavy ze Země měli příjmení tak pokud by nevadilo Niky, nemohla bys kdyžtak do komentářů napsat Christophovo příjmení abych ho připsala :)?je to jenom takový muj poznatek :D
  • Dovolila jsem si obrázek od Dee na kterým byla i Charlie oříznout aby tu nebyli všechny ty postavy :D Takže kdyžtak klidně smažu kdyby ti to nějak vadilo ;)

Část první

17. října 2015 v 9:53 Bleqater
 
Písek štípe do očí, cítím jak se mi každé zrníčko pomalu zavrtává do cárů látky kterou mám omotanou kolem těla a skrz ní jako miniaturní ocelový hrot se dostává až pod kůži odkud se nedostane.

Uvízne.
Uvízne a já ho již nikdy neuvidím a vždy když se ohnu tak ucitím nehoráznou bolest.
Jsem na cestě již přes měsíc. Jsem na sebe poměrně pyšná. Někteří nezvládnou ani týden.
Odpočítávám minuty od nelítosné smrti která mě čeká. Poté se přidám ke všem ostatním průzkumníkům. A nikdo si na mě již nevzpomene a já naleznu konečně klid na který tak dlouho čekám. K tomu abych se k nim přidala mi zabili rodinu. Kvůli mě. Protože jsem nebyla schopná přijmout ten fakt že zrovna já budu ta třistadesátá průzkumnice. Všichni to oslavovali zatím co já ležela pod zámkem a čekala až mě připraví na onu cestu.
Ne, v zámcích byli princezny. Tohle bylo vězení. I tak to ale všechno končí.
Mohla bych jim dát zprávu o tom že se v dály oběvují mně již známé obrysy lidí. Na své cestě jsem je již několikrát potkala.
Ale co?
Každej si sebou muže odnést pár tajemství.
Ovšem díky této jediné informaci mohu zachránit několik budoucích průzkumníků. Tohle je to po čem tak dlouho pátrají. A já jim nyní pomůžu.
Ze všech sil se snažim nahmatat správné tlačítko na kovovém gazhattu přidělaném k mému krku. Po chvilce se rozsviti modré světýlko na boku přístroje.
Zvuk se nahrává, chvilku jsem zticha a snažim se ve vychřici sednout na kolena. Jelikož mám pocit že se každou chvilku svalim k zemi.
Písek do mě naráží ze všech stran. Z posledních sil vyhrabávám věty které jsem si tak dlouho připravovala.
"Průzkumník třistadeset se hlásí." Vyčkávám a po chvilce se ozívá mě známý umělý hlas.
"Pruzkumníku třistadeset, jaký je oduvodnění vašeho spojení se základnou?" Ptá se bez poznatku jakýkoliv emocí.
"Již několik dní pozoruji živé formy které neustále míří k severu."
"Zašlete nám souřadnice."
"To nepujde."
"Jaký je duvod nesplnění rozkazu?"
"Gazhatt je zčásti rozbitý." Odpověděla jsem více méně již chraplavým hlasem. A po delší době se ozvala odpověď.
"Průzkumníku třistadeset?"
"Ano veliteli?"
"Jste schopna práce?"
"Ne veliteli. Zřejmě ne."
"Na Gazhattu je vzadu nažloutlé tlačítko. Stiskněte ho a my dostaneme signál o vaší poloze. Pokusíme se vás nalézt."
"Jistě veliteli, děkuji."

Hovor se vypnul.

Chvilku si snažim připomenout hodiny učení o tom přístroji ale žluté tlačítko mi nic neříká. Koneckonců co jiného mi ale zbívá. Snažim se nahmatat jediné tlačítko vzadu na přístroji a dlouze ho mačkám.
"Dnes dvacátéhotřetího modravce sme obdrželi záznamy od pruzkumníka třistadeset. Třistadesítka bohužel zemřela z dosud neznámích důvodů. Nový pruzkumníci budou vybíráni osmého poupěnce."

Všichni ztichli, ticho se rozepínalo celím světem za dalšího mrtvého.

Za dalšího otroka který se rozhodl odejít.
Neznala jsem ji. Neměla jsem tu čest poznat se s pruzkumníkem. Nejsou to hrdinové. Jsou náhodně vybíráni. Všichni z toho dělají buhví co ale ve skutečnosti to jsou jenom jatka. Ke každému z nich se pohlíží jako k bohovi za to že zase pokročí dál. Muselo jich zemřít 310 abychom uviděli první živou formu na té pustině. A i tak. Nevíme co to bylo. A nikdy se to nedozvíme. Osmého poupěnce se rozhodne o další mrtvole. Hádám to na někoho mladého ale odolného jelikož teď budou dělat vše proto aby se dostali dál.

"C-485!" Slyšim mi velmi známí hlas a prudce se otočím k přibýhající světlovlasé dívce.

"Och zdravím Orion." Snažim se nahodit co nejmilejší hlas a přidat k tomu nějaký dobře vypadající usměv, ovšem já se vždycky uměla spíš mračit než usmívat takže to vypadá jako kdybych se dusila.

" Ráda tě vidím, co potřebuješ?" Pohled na tváři ji poměrně ztuhne. Hlavou mírně pokývne k uličce mezi domy. Okamžitě se zvedám a nenápadně se ztrácím ve tmě kterou ulička poskytuje.

"Mno..co se děje?"

"Uran je nemocný, snažila jsem se mu sehnat bylinky řádu M ale nejde to. Šla jsem i na černý trh ale nikde nic."
"Jasný, M jdou blbě sehnat ale proč s tím jdeš zamnou?"
"Opravdu je potřebuje. A ty je prej umíš sehnat."
"Tak odtud vítr vane."
"Stačilo by jich pár."
"Jo chápu.."
"Tak díky. Vážně si toho vážím."
"Ale já neřekla ano."
"Ježiš jsou to jenom byliny. Navíc M."
"Tak si je běž sehnat sama když to jsou jenom byliny."
"Nedělej z komára velblouda."
"Uvědomuješ si vubec co stojí za hledáním bylin? To není žádné hopsání po louce a zbýrání kytiček."
"Já nemusím chodit za hradby abych měla na jídlo."
Odcházím, rozzuřená z jejího i mého chování a probodávaná párem světle modrých očí.

"Opravdu? Jenom M ? To si ji nemohla pomoct?"

"Stejně M jenom zastaví příznaky. Bylo by to k ničemu. A dneska už jsem tam byla pro Déčka."
"I tak. Nezabilo by tě pro ně sehnat M."
"Tak holt někdy příště."
"Jasný, dobrá. Jak se asi U-934 má. O-582 je milá že se o něj tak stará."
"Nevim a víš jak nemám ráda když si tak musíme říkat."
Podívám se na jeho krk a zkoumám písmo. Vtom si uvědomím že mě pozoruje.
" Děje se něco?" ptá se poněkud vystrašeně.
"Ne, ne..jenom přemýšlím."
"Ok, co by ti za ty M káplo?"
"Jenom pár vitamínů, nepodstatná položka."
"Náhodou místní opilci by za to dali majlant."
"Nemám náladu na legrácky."
"Jasný,..Opravdu ji nechceš sehnat ty bylinky?"
"Ne nechci."
"Dobrá, tvoje volba...Ehm, víš slyšel jsem že dnes otevírají u kanálu novou restauraci."
"Mno, to se ke mně taky dostalo."
"Mám tam rezervaci."
"Vážně to máš fajn. Prej to tam ale bude pěkně mastný."
"No já myslel že by sme tam mohli jít spolu." 
´"Ehm,..jo klidně. Teda, díky."

Bleqater - Úvod

16. října 2015 v 22:14 Bleqater

Příběh se odehrává v již znicěným světě. Zničeným za pomocí přírodních katastrof a lidských zbraní. Kvůli bezpečnosti je tu 8 extrémně zabezpečených měst ve kterých jsou zbytky obyvatel.
Z měst se nesmí vycházet. A proto jediný co se dostane ven jsou hledači bylin, pruzkumníci a stroje které převážejí suroviny. To znamená že jednotlivá města jsou na sobě závislá.
Když v jednom městě dochází energie či jiné zdroje, druhé město mu pomůže.
V každém městě je jiný typ vlády a systém žití.
  1. Město - brzy bude dopsáno
  2. Město -brzy bude dopsáno
  3. Město - brzy bude dopsáno
  4. Město -brzy bude dopsáno
  5. Město -brzy bude dopsáno
  6. Město -brzy bude dopsáno
  7. Město - brzy bude dopsáno
  8. Město - brzy bude dopsáno
Byliny jsou zapotřeba k výrobě vitamínů což je náhrada za naše léky.

Gazhatt- kovový přístroj průzkumníků přidělaný ke krku.

Wurdgard- ostrovní město doteď se neví jestli je zničeno nebo furt existuje.
..

Original characters

16. října 2015 v 21:35
Lidi

Psovité a kočkovité šelmy
York
Crash
Suz
Bastard

Draci a věci jim podobné
Smooshgoo
Gwendoline T.
Christopher

Poníci
Tobby

Pokémoni
SuperBožan
Kuruka


Ostatní

16. října 2015 v 21:09

- Čtenářský deník slečny M. -

- Téma Týdne -


Profil

16. října 2015 v 20:55
Přezdívka: Mad

Datum narození: 3-12-1999

Pohlaví: Žena
__________________________

Holka která se ráda utápí ve svých myšlenkách o svém světě a následně je zvěčňuje na kusy papíru.
Miluje psovité šelmy a hromadu dalších zvířat která jsou pro ostatní něčím divná.
Od 15 si již konečně uvědomuje jak je život krásný.

Bleqater

16. října 2015 v 20:50 Bleqater
Uzavřeni v jednom městě z mnoha. Poslední přeživší netušící co se děje za hradbami města.
Ocitáme se v 6 městě. Neustále jsou vybíráni nový průzkumníci. A zároveň se zvětšuje kriminalita.
Příběhy lidí z těchto měst a zbytku planety.
_________________________________________________________________________________
____

__

_

-


Není nádherné jak je každý jiný?

7. října 2015 v 19:02 | Mad |  Co je u nás nového
Ovčák se na mě kouknul vlídným pohledem a vtáhl do sebe toho démona schovanýho v malé ruličce.
"Chceš?" Natáhl ke mě ruku se zapálenou balenou cigaretou.
Znechuceně jsem odfrkla a odtáhla jeho ruku. "Ne, díky."
Našpulím rty a začnu pohledem probodávat cihly v domě před námi. Je blbej že to furt skouší, stejně jako všichni ostatní.Furt se pokouší mě přemluvit.
"Co se děje?" Řekne s náznakem starosti.
"Od kdy kouříš?"
"Poprvé jsem to skusil v devíti, jinak od třinácti.
Proč?"
"Jen tak."
Pootočím se kousek od cigarety aby mi to nešlo do obličeje.
Někdy si říkáme že jsme stejní jako ostatní. Avšak každý má v sobě něco jedinečného.
Byla jsem jediná která přišla první den v šatech, jediná která ve třídě nekouří a nepije, jediná která si vybrala obor který ji baví. Nikdy jsem si nepřipadala tak odlišná.
Avšak přes tyto všechny odlišnosti si s lidma rozumím. Oni tolerují moji závislost na čerstvém pečivu jako já jejich cigarety. Chápou že prostě nejsem ze stejnýho těsta a v poslední době si mě za to víc váží.
Takže ikdyž se vám někdy muže zdát že ste stejný a krásně splíváte s davem, nevíte co se muže stát. Hlavní je brát to vždy optimisticky. Ať už jste jiní nebo ne. Je taková zábava být odlišný.
Jelikož i při nechtěném podražení nohy se rodí nevídaná přátelství.
To už jsem se ale hodně odpoutala od odlišnosti. Víceméně tu mluvim jenom o tom samém.
Ale hlavní je ten klid na duši který po napsání mám ne?