Kouzlo okamžiku.

26. listopadu 2015 v 20:13 | -Mad |  \Témata
Usměju se na něj. Už ani nevím kdy sme se naposledy takhle bavili, celou dobu jsme se navzájem odpuzovali a najednou toho máme tolik společného. Ano stále ve mě hlodá pocit nejistoty, jelikož náš vztah nebyl nejlepší. Vzpomínám si na to furt, předtím se mi to zdálo nechutné a hnusné a teď? Uvědomuji si jak hodně mi vlastně věřil. Jakou odvahu musel pozbírat aby mi to řekl, obdivuju ho. Je vůbec možné že něco takového řekl někomu jako jsem já? A ikdyž jsem se ho snažila zbavit, nebyvila se s ním a ignorovala ho. On mě ne, když mu napíšu, odepíše. Nic neočekává téměř jako by se nic nestalo.
Furt je tu pro mě.
A já jsem tak hloupá.
Je možné že je někdo tak věrný?
Chvilku ani nemohu uvěřit že se to opravdu děje, po těch všech věcech tu opět sedíme a bavíme se spolu jako staří kamarádi.
Není to kouzelné? V poslední době si připadám jako v mateřské školce, už se nebojím seznamovat. Jen tak se začínám bavit s lidma na poště či v obchodě. Užívám si studujícího života dokud mohu. Sepisuju si seznamy přání, snů, úkolů a všechno si pomalu plním.
Přemýšlím nad tím kdy tahle proměna nastala. Zřejmě za to může 9. ročník. Nejkrásnější v mém životě a také ten zlomový.
Koneckonců právě v tom roce se z pesimistické nekomunikativní a ke všem hnusné holky stalo optimistické já.
Baví mě pomáhat lidem, sháním si brigády a chodím do klubů ikdyž nepiju, nekouřím ani nefetuju.
Ráda bych nazvala svůj život šťastným ale to bude až si poškrtám vše ze seznamů. Až tomu klukovi vedle dokážu říct že jsem za něj opravdu ráda a že se za vše omlouvám.
Proč jsem se ale inspirovala minulým tématem týdne? Co jsem tím vlastně chtěla říct?
Chtěla jsem říct to že spokojený život můžeme vést i bez kouzel, s dobrou náladou jde vše.
K čemu jsou kouzla, s nima je všechno tak lehké.
A když je to tak lehké, neztrácí to právě to kouzlo?
Není krásné vydobít si něco vlastními silami?
Neustále si vymýšlíme fantasy světy ve kterých je vše možné a nevážíme si toho našeho. Toho reálného který nepotřebuje kouzla ale i tak se může stát krásným.
Možná tenhle článek zní až moc sobecky, ale proč člověk nemůže být jednou za čas sobecký? Proč si nemůžeme udělat jednou radost?
Lidi kolem nás se podle mě dělí na dvě skupiny. Ti co rádi dávají a ti co berou.
S tím že ti první nás rádi obdarovávají, jen tak. Mají nás rádi.
A ti druzí? Dají nám něco a očekávají náhradu. Co je to potom za přátelství?
Pomalu se začínám sama v tomhle článku ztrácet. Mám toho tolik na jazyku ale ruce nestíhají.
Jednou větou bych to ale ráda zakončila. A to tím že si přeju aby si lidi začali vážit tohoto světa, který je sice bez kouzel a magie. Avšak je skutečný a to je to největší kouzlo.